Minstrberské knížectví
aa
a
Dnešní poutní místo Utrpení Páně a menší bazilika je největší a nejstarší minsterberský kostel a současně nejstarší dochovaná minsterberská stavba. Kostel byl svědkem bouřlivých dějin města od jeho založení, najdeme tu také stopy po knížecké minulosti Minsterberku. Chrám byl postaven v první pol. 13. století, později se několikrát rozšiřoval a přestavoval. Poslední velká přestavba kostelu se konala v roce 1900, kdy byla provedena regotizace. Dnes je to impozantní gotická stavba a neobyčejně vzácný příklad spojení dvojlodního prostoru s trojlodní bazilikou v presbytáři. Nejstarší částí kostela pocházející ještě ze 13. století je severní loď (směrem ke kamenné věži) s krásným pozdně románským nebo, jak soudí někteří badatelé, raně gotickým portálem, po jehož vzoru byl v roce 1900 zhotoven obdobný k jižní lodi. Kněžiště na východní straně vzniklo již ve 14. a 15. století, nejnovější část kostela pak představuje volně stojící kamenná věž z 15. století. Boční kaple, mariánská a sv. Jiří, byly zasvěceny patronům kostela. V mariánské kapli stojí za to si všimnout fresek. Nacházejí se zde také knížecí prvky. V jižní kapli sv. Jiří se nachází tzv. knížecí empora určená kdysi pro knížete a jeho nejbližší okolí. Na severní straně presbytáře si pak můžeme prohlédnout krásný a neobyčejně vzácný dřevěný epitaf minsterberského a olešnického knížete a hraběte kladského Karla I. Minsterberského (z rodu z Poděbrad) z přibližně roku 1542. Jsou na něm zobrazeni kníže a jeho rodina klečící u nohou Krista na Olivové hoře a v pozadí příbuzní knížete. Nevšední dojem vyvolává obrovský barokní hlavní oltář z roku 1703, který sem přijel z blízké Varty (Bardo) v roce 1716. Horní oltářní obraz „Andělský koncert“ je dílo slavného Michaela Willmanna. Značně působivá jsou také zastavení křížové cesty namalovaná neobvykle realisticky na začátku 20. století Eduardem Kämpferem. V soustředění si můžeme interiér tohoto mohutného chrámu prohlédnout, abychom viděli i další pozoruhodné prvky výstroje, mimo jiné středověké a barokní boční oltáře, kamennou kazatelnu z roku 1595 představující příklad nejvyššího sochařského umu této doby ve Slezsku, epitafy měšťanů a okolní šlechty pocházející hlavně ze 16. a počátku 17. století, gotické sanktuárium nebo četné sochy, které vznikaly od středověku až do počátku 20. století a také gotický krucifix zavěšený na západní straně kostela (pod varhanami). Venku u severní zdi kostela vedle kamenné zvonice stojí jeden z nejstarších mariánských sloupů ve Slezsku postavený na tomto místě v roce 1686. U paty věže bylo ve 30. letech 20. století umístěno sousoší – Golgota a pod ní jsou dodnes dochované pamětní desky se jmény občanů města, kteří padli v bojích první světové války. Před kostelem nás upoutá jedna z nejstarších budov ve městě postavená v 16. století, dříve to bylo sídlo farní školy – nejstarší školy v Minsterberku, dnes obytný dům.
Fotogalerie
